Herálec čp. 5

Příběhy

Příběh domu U Kašíků

Malý dům na náměstí mezi zámkem a kostelem. Sto let v něm kovaly dvě rodiny a podle té druhé mu dodnes říkají „U Kašíků“.

Městečko pod zámkem

Herálec býval poddanské městečko a patřil vrchnosti, která sídlila na zámku. Uprostřed leží široké prostranství mezi zámkem, kostelem a rybníkem. Na staré mapě se mu říká „Miestny Placz“, tedy náměstí. Na tomto volném prostranství stojí samostatně malý dům, dnes čp. 5.

Nejstarší obrázek místa namaloval v roce 1793 Johann Venuto, který kreslil zámky po celých Čechách. Na jeho kolorované kresbě je vpravo velký zámek s cibulovými věžemi, vlevo starý barokní kostel. Mezi nimi stojí na trávníku dva nízké roubené domky. Jeden z nich je nejspíš náš dům. Jisté to není, kresba je drobná a dům poznáváme jen podle polohy.

Výřez z kresby Johanna Venuta, 1793: mezi kostelem a zámkem dva roubené domky

Třináct let před vznikem kresby, 18. září 1780, vypukl v Herálci velký požár. Začalo hořet v pondělí po posvícení, od podruhyně, která vařila oběd. Shořel kostel, škola „a všechna stavení pod i nad kostelem“. Oheň zastavila až rozestavěná fara. Jestli shořel i domek na náměstí, nevíme. Roubený domek na kresbě z roku 1793 ale může být stavba postavená po požáru.

Číslo 23, nebo 5?

Dnešní čp. 5 mělo kdysi jiné číslo. Domy v Herálci se číslovaly od 70. let 18. století a kolem roku 1805 se přečíslovaly. Stopu toho najdeme v matrice: u zápisu z roku 1801 stojí číslo domu 23 a pod ním je tužkou připsané „5“. Takových tužkových poznámek je v matrice z let 1800–1804 celá řada, od roku 1806 už žádné nejsou. Dům, kterému dnes říkáme čp. 5, se tedy do roku 1805 jmenoval čp. 23. Tehdejší „čp. 5“ byl úplně jiný dům.

Vojáci, podruzi a vysloužilý úředník (1783–1840)

Prvním člověkem, kterého v domě známe, je voják. V srpnu 1783 se tu narodila Tekla, dcera Františka Vašáka (?) od pěšího pluku Wartensleben. Kasárna tehdy nebyla, vojáci bydleli po domech u místních lidí.

V domě žili i podruzi, tedy nájemníci bez vlastního domu. Bydleli v komoře nebo v jedné světnici a pracovali, kde se dalo. V matrikách po nich zůstaly hlavně smutné zápisy:

V prosinci 1807 zemřel v domě čtyřiasedmdesátiletý Klement Augustin Habrovický (?). U jména má titul „… Director“. Nejspíš to byl vrchnostenský úředník, který dožíval kousek od zámku, kde dřív sloužil.

Domem prošli i lidé zdaleka. V roce 1839 farář zapsal k čp. 5 malou Rosálii, narozenou v Nepomuku. Byla to dcera potulného brusiče nožů a nůžek, rodina byla v Herálci jen na čas.

V roce 1816 se z domu vdávala sedmnáctiletá Johanna, sirotek po „bývalém fabrikantovi“ z herálecké manufaktury. Za nevěstu jednal sám Leonard Salm, majitel zdejší továrny na sukno a kašmír.

Kovář Michal Metal přichází (1789–1825)

Kovářský rod Metalů žil v Herálci už před rokem 1783. Kovář Karel Metal je v té době často svědkem na svatbách. Byl to nejspíš otec Michala, doklad pro to ale nemáme. V únoru 1789 se čtyřiadvacetiletý kovář Michal Metal oženil s Helenou, dcerou zesnulého Josefa Kunteho (?) z Chlumu (?).

Mladí manželé se dlouho stěhovali. Jejich děti se rodily postupně v domech čp. 48, 25 a 24 podle starého číslování. Ve starém čp. 24 (dnešní čp. 17) kovali starší Metalové. V říjnu 1801 se Michalovi a Heleně narodil syn František, a to už ve starém čp. 23, tedy v našem domě. Od té doby tu Metalové bydleli nepřetržitě až do 70. let 19. století.

Kovárna byla rodinný podnik a domácnost byla velká. Kromě kováře, jeho ženy a dětí v domě bydleli tovaryši, nájemníci a občas i vojáci. Dcera Josefa se odtud vdávala v roce 1812. Syn Michal, narozený v domě 1807, se vyučil řezníkem a usadil se v Herálci v čp. 77.

Rok 1824 byl pro rodinu těžký. V květnu se syn František oženil. V říjnu zemřela matka Helena, v 61 letech. V únoru 1825 zemřel i otec Michal, v 62 letech. Třiadvacetiletý František tak během pár měsíců převzal kovárnu i domácnost.

František Metal a nevěsta z daleka (1824–asi 1860)

František si vzal Anastázii Zajíčkovou, dceru provaznického mistra z Neveklova u Benešova. To je přes 80 kilometrů daleko, na tu dobu nezvyklá vzdálenost. Jak se poznali, nevíme. Možná přes tovaryšskou vandrovku, kdy mladí řemeslníci chodili po světě a sbírali zkušenosti.

Manželům se během 23 let narodilo nejméně dvanáct dětí, mezi nimi v roce 1828 dvojčata. Některá jména se opakují: dva Janové, dva Františkové. Starší dítě téhož jména tehdy obvykle zemřelo malé. Farář u křtů opakovaně píše, že otec je „mistr kovářský v Herálci čp. 5“ a syn zesnulého Michaela Metala, rovněž kovářského mistra „z čísla 5“. Kovárna tu tedy byla už za Michala.

Na mapě stabilního katastru z roku 1838 je dům už zděný, se dvorkem a zahrádkou. Roubený domek z kresby 1793 tedy mezitím nejspíš nahradila zděná stavba.

František byl ve městečku vážený muž. V roce 1838 šel dvakrát za svědka na svatbu. Jednou byl zároveň poručníkem osiřelé nevěsty, tedy opatrovníkem, který za ni jednal místo zesnulého otce. Uměl psát, což nebylo samozřejmé. Pod svatbou své sedmnáctileté dcery Kláry v roce 1854 je jeho vlastnoruční podpis „František Metal, otec nevěstin“. Klára si brala pekařského mistra z Úsobí.

Po zrušení poddanství v roce 1848 museli majitelé domů vyplatit vrchnosti dřívější robotu. Za čp. 5 platil „František Metál, kovář“ 42 zlatých a 50 krejcarů. Soused, hostinský Josef Vašák z čp. 3, dlužil přes 600 zlatých, sedlák kolem 180. Kovářův dům tedy byl malý a polí k němu patřilo jen málo. Kovář se živil hlavně řemeslem.

Naposledy živého ho matrika zachycuje v únoru 1858, kdy se jako svědek podepsal. V říjnu 1863 už ho farář píše jako zesnulého. Tehdy se vdávala jeho dcera Anastázie za truhláře z Dolních Rakous. Ženich byl voják v záloze, a tak se ohlášky četly i u pluku ve Veroně.

Jan Metal a velký požár (asi 1860–1876)

Kovárnu převzal syn Jan, narozený v domě v roce 1834. Oženil se s Josefou Kopeckou, dcerou hostinského z Krasoňova. V letech 1866–1869 se jim narodily tři dcery: Marie, Anna a Klára.

Ze sčítání lidu k 31. prosinci 1869 známe celou domácnost. Doma byli:

Sčítací arch podepsal Jan Metal vlastní rukou.

V létě 1873 Herálec postihl největší požár v jeho dějinách. Bylo to 25. července, na svátek sv. Jakuba, po celém měsíci veder. Krátce po druhé hodině odpoledne vyšlehly plameny z domu čp. 99 a s větrem přeskakovaly ze slaměných a šindelových střech na další. Za půl hodiny shořelo 64 domů, fara i kostel. Kronika jmenuje jen pár domů, které se ubránily, a čp. 5 mezi nimi není. Dům stojí kousek od kostela, který lehl popelem, takže nejspíš vyhořel také. Starý kostel s cibulovou věží se už neopravoval. Na jeho místě později vyrostl dnešní pseudogotický.

Jan Metal zemřel mladý, někdy mezi lety 1870 a 1876. Bylo mu kolem čtyřiceti. Vdova Josefa zůstala s dcerami a s kovárnou.

Kovárna věnem: Václav Kašík (1876–1910)

V říjnu 1876 se Josefa Metalová znovu vdala. Vzal si ji šestadvacetiletý kovář Václav Kašík, o osm let mladší syn lesního hajného z Ledečska. Spolu s ní získal i kovárnu v čp. 5. Tak dům přešel z rodu Metalů na Kašíky a jejich jméno mu zůstalo dodnes.

Josefa mu dala dvě dcery, Josefu (1878) a Emilii (1880), a mezi lety 1880 a 1885 zemřela. Václav se v únoru 1885 oženil podruhé, s jednadvacetiletou Josefou Nápravníkovou ze selského čp. 28. Nápravníkové patřili k nejstarším heráleckým rodům: sedláka Pavla Nápravníka zapsali v Herálci už v roce 1651. Farář dvě Josefy jednou dokonce spletl. Při křtu dcery Františky v listopadu 1885 zapsal jako matku tu první a musel zápis opravit.

S druhou ženou měl Václav dalších devět dětí. Poslední se narodilo v roce 1903, kdy mu bylo 52 let. Ne všechny přežily: syn Václav zemřel v pěti letech, Antonie v roce a půl. Při sčítání v roce 1900 bydlelo v malém domě devět lidí: kovář, jeho žena, syn Antonín a šest dcer, nejmladší Barbora tři měsíce stará.

Dcery z prvního manželství vyrůstaly s nevlastním otcem. Marie Metalová, dcera kováře Jana, se v roce 1891 vdala za Josefa Jägera, koláře z panské kolárny a kovárny v čp. 7. Kovářská a kolářská řemesla v Herálci zůstávala pospolu. Kašíkova dcera Marie se později vdala až ve Vídni.

V červnu 1908 se z domu vdávala Františka Kašíková za obchodníka Václava Běhounka. Farář tehdy zapsal jejího otce jako „mistra kováře v Heralci č. 5“. Je to poslední zmínka o kovárně v domě. O dva roky později, při sčítání 1910, je dům stále Václava Kašíka, ale rodina se už „živí selským hospodářstvím“. V adresáři živností z roku 1912 mezi heráleckými kováři Kašík není. Po víc než sto letech, nejspíš mezi roky 1908 a 1910, kovárna v čp. 5 dohořela.

Co bylo dál

Jediný dospělý syn Antonín Kašík, narozený v roce 1898, se oženil v roce 1923 v Humpolci s Marií Hlouškovou z Herálce. Je nejpravděpodobnějším dědicem domu, doklad o tom zatím nemáme.

Kdy zemřel kovář Václav Kašík a kdo dům vlastnil mezi válkami a po nich, zatím nevíme. Odpověď je v pozemkové knize na katastrálním úřadě v Havlíčkově Brodě, ne na internetu. Víme jen tolik, co pamatuje dnešní rodina: dům koupila od pána, který v něm bydlel, a před ním tu žil jeho otec.

Jméno ale vydrželo. Kovárna skončila před víc než sto lety, a přece se domu v Herálci dodnes říká „U Kašíků“.

Co ještě hledáme

Dějiny domu → Zajímavosti →